Nebylo jich jen pět

Řada dětí v pruhovaných oděvech za ostnatým drátem, bolest, strach i smíření v jejich očích. Klidný a přesto děsivý, všeříkající výjev. Pro mne je toto definice holokaustu. Spousta lidí, některé jsme znali a některé ne, každopádně už je to dávno a jejich rysy se rozmazávají. Už je známe jen z černobílých fotek, časem zažloutlých. A co tenkrát mohli dělat? Jen stát a koukat přes ostnatý drát. A stejně se mezi nimi našli tací, kteří nesklonili hlavu a jejich pohled zůstal pevný a odhodlaný až do poslední chvíle. Jako holčičky v popředí.